15.4.2009 – Setkání s českou mentalitou

 

Stejně jako každý rok se v prosinci začaly ulice plnit káděmi přeplněnými ubohými živými tvory, kteří měli tu smůlu, že se narodili jako kapři. Kolem kádí se začaly tvořit zástupy lidí, nedočkavě čekající na to, aby si mohli koupit svoji oběť, ze které 24. prosince udělají sváteční večeři a budou tak oslavovat to, co si ještě drze dovolí nazývat svátky klidu, míru a lásky.

 

V Praze se v těchto dnech konalo několik protestních akcí proti vraždění kaprů, kterých jsem se zúčastnila. A právě tady jsem se setkala tváří v tvář s naší českou mentalitou. Některé „argumenty“ byly opravdu do nebe volající. Také jsme se dozvěděli nějaké nové věci. Dále jsme byli obeznámeni s tím, kam patříme (nejčastější byly Bohnice a některé planety) a dostali jsme tolik titulů, že by to stačilo na menší knihu. Ovšem z mého pohledu nejhorší reakcí byl smích, v který někteří lidé propukli poté, co si přečetli naše transparenty nebo chvíli poslouchali náš projev. Smát se tomu, že někdo bojuje za životy druhých, mi přijde opravdu jako vrchol ignorace a primitivity. Bohužel takových „inteligentů“ nebylo málo.

 

Velmi oblíbeným „argumentem“ byla průpověď: „a co máme teda jíst? trávu?“ Tráva se rovnoměrně střídala s kořínky. Co na to říct? Těmto lidem se snad dá říct jen jediné: ano – vy konkrétně ano. Kdyby totiž nastala situace, že by tito lidé nemohli jíst maso, oni se svou inteligencí by pravděpodobně na žádnou jinou alternativu kromě kořínků (trávy) nepřišli.

 

Někteří lidé si ani nepřipouštěli, že kapři by tu snad mohli být z jiného důvodu než z toho, aby nám lidem sloužili jako večeře. Reakce, že jediným smyslem existence kaprů je to, abychom je lovili, zabíjeli a pojídali, byla také velmi častá. Někteří to vyjádřili velmi kultivovaně, pro příklad uvedu výrok jednoho mladého muže, který řekl mému demonstrujícímu kamarádovi: „vždyť ty kapry sou tu vod toho ty vole!“

Ano, spoustu lidí si prostě myslí, že celý svět existuje jen proto, aby ho mohli neomezeně drancovat a vše je tu jen pro uspokojování neomezených lidských potřeb. Následky tohoto myšlení jsou myslím dnes již dost patrné, když svět stojí na pokraji ekologické katastrofy, způsobené významnou měrou také ohromnou konzumací masa. Navíc žádný živý tvor není na světě proto, „aby nám dával maso“.

 

Někteří se nás snažili „dostat“ tím, že útočili na to, co my děláme či nosíme.

Mnohokrát jsme se setkali s poznámkami typu „hlavně, že máte kožený boty, co?“ No na to se taky dá říct jediné: někteří lidé asi prostě zaspali dobu a mají za to, že existují jen boty kožené, plátěné a gumové. Asi nepostřehli, že na trhu se již dávno objevily boty ze syntetických materiálů, které mohou vypadat jako kůže, ale kožené nejsou.

Někteří se nás nesnažili umlčet skrze boty, ale rovnou skrze jídlo. Narážky typu „a co jste měli k obědu?“ nebyly ojedinělé. Někteří borci si prostě asi myslí, že jdeme demonstrovat proti masakrování kaprů a máme s sebou k svačině vepřový řízek nebo housku se salámem. Ovšem nejlepší bylo, když to o nás jako jistou věc oznámili prodejci kaprů přímo do televizní kamery: „stejně půlka z nich žere vepřový“.

Perlou byl také článek v pražském deníku, jehož nadpis zněl Protesty zvyšují prodeje ryb. Tato informace byla naprosto nepodložená. V textu je pak uvedena pouze jako výrok jednoho z prodejců, který není ničím podložen, tudíž nechápu, jak se mohla tato informace dostat do nadpisu jako objektivní věc.

 

Velmi častá útočná otázka zněla: „a proč nebojujete proti něčemu jinýmu?“ a následoval výčet toho, za co bychom měli bojovat, většinou to byly děti, ale i psi a bezdomovci. Tuto reakci její inteligencí mohu přirovnat k reakcím typu: „studuji sociální a masovou komunikaci“ – „a proč nestuduješ ekonomiku?“ nebo „mám modrý svetr“ – „a proč nemáš zelený?“ Někteří by si měli uvědomit, že i my jsme jenom lidé (přestože jsme byli označeni i za mimozemšťany), kteří mají dvacetičtyřhodinový den a opravdu se nemůžeme věnovat všem problémům světa. A to, že existují jiné a třeba i závažnější a větší problémy neznamená a nesmí znamenat, že by se kvůli tomu měly přehlížet problémy jiné, někým nahlíženy jako méně důležité. Navíc by mě zajímalo, proti čemu či za co bojují lidé, kteří na nás útočí takovými dotazy, a komu pomáhají oni.

 

Někteří si zase mysleli, že nemáme co dělat, a proto demonstrujeme. Je opravdu úžasné, že si někdo myslí, že před Vánocemi nemáme my – studenti, pracující (a někteří obojí) ve svém volném čase do čeho píchnout, a proto děláme akce za práva těch, kteří se nemohou bránit a stojíme 8 hodin v mraze venku několik dní po sobě.

 

Také se objevily hlasy starší generace (někdy také jedinců sotva o pár let starších), že nás to časem přejde až budeme starší nebo že z toho vyrosteme atd. Ano... komu je míň jak 50 a nebyl v Rusku, tak neví o životě nic... :-)

 

Na konec jsem si nechala pár opravdových perliček.

Jedna paní, poté co se neúspěšně pokoušela vytrhnout projev z rukou slečny, která mluvila do megafonu, nás začala napadat, že zabíjíme a týráme zeleninu. Tato reakce je také dosti častým výplodem některých slabších mozečků, takže to nás nerozesmálo, ovšem paní nasadila svému plamennému projevu o vraždění zeleniny korunu prohlášením, že trháme zeleninu ze stromů (s naznačením příslušného pohybu trhání seshora). Po tomto prohlášení jsme se opravdu upřímně rozesmáli a paní raději odešla.

 

Další cenné moudro nám sdělil pán, který nám s kamennou tváří sdělil, že nebudeme moct mít děti. Na naši otázku, jak na to přišel, odpověděl, že někdo dělal nějaký výzkum na jednom druhu ptáků (mám dojem, že se jednalo o modřinky) a zjistilo se, že pokud se tito ptáčci živili jenom obilím, tak neměli mláďata. Komentář snad není třeba :-)

 

Nemohu také nezmínit jednoho staršího pána, který nám naprosto vážně řekl, že když demonstrujeme proti zabíjení kaprů, tak musíme chodit nazí, jinak nemáme nárok proti něčemu protestovat.

 

A jeden pán byl z našeho protestu tak rozčilený, že se mu asi pomotaly souvislosti v hlavě. Začal na nás křičet: „Tak nebudeme zabíjet kapry, budeme zabíjet psy, ty tady všude se*ou!“ A nemohl pochopit, že nechceme zabíjet nikoho.

 

Takže mohu říct, že zážitky z „kaproakcí“ byly opravdu zajímavé a bohaté. Ovšem v žádném případě nelze říct, že by reakce byly jen negativní. Ty sice převažovaly, ale o to víc potěšily reakce pozitivní, se kterými jsme se také každý den několikrát setkávali. Někteří lidé za námi chodili a vyjadřovali nám svou podporu, spoustu jich chtělo podepsat petici (žádnou jsme bohužel neměli). Slyšeli jsme od některých lidí, že je to super, že tam jsme, že bojujeme za správnou věc, a ať vydržíme. Někteří nám přišli říct, že mají stejný názor a že s námi souhlasí. A dokonce se objevili i lidé, kteří nás vůbec neznali, ale zastavili se u nás a několik hodin nám pomáhali s rozdáváním letáků, jedna slečna dokonce fotila vykládku kaprů. Byla to skvělá podpora.

 

Letos určitě vyrazíme do ulic zase a já jen pevně doufám, že se do akcí za práva zvířat zapojí co nejvíc lidí. Pořád je za co bojovat a má to smysl a bude to mít smysl, dokud za to bude bojovat poslední člověk!

 

Iva Chvalovská, aktivistka